- Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radula), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza
- Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
- Vylučovací soustava: metanefridie
- Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
- Nervová soustava: uzlinová
- Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité
úterý 24. března 2015
šnek filip chvěja
šnek
Šnek může být
- lidové označení hlemýždě zahradního, případně též jiného plže se šnekovitou ulitou
- technické zařízení nebo jeho součást, připomínající tvarem ulitu hlemýždě nebo mající tvar šroubovice, například:
- hlavní součást šnekového dopravníku
- převodová součástka ve šnekovém soukolí
- točité schodiště
zviře lochneska jmenem honza jasvec
Jméno[editovat | editovat zdroj]
Místní obyvatele tento druh většinou nenazývají jinak než Nessie nebo Ness, popřípadě Niseag (skotská gaelština). Ve vědeckém světě má jméno vytvořené Sirem Peterem Scottem Nessiteras rhombopteryx, což je název vzešlý z řečtiny a má znamenat Nesský div s ploutvemi tvaru kosočtverce. Jedná se o přesmyčku pro Monster hoax by Sir Peter S. (Monstrózní žert Sira Petera S) - Sir Peter tohoto tvora pojmenoval proto, aby jej včlenil do britské fauny, čímž mu zajistil ochranu, neboť mytické, nepojmenované a nedefinované zvíře není možno ve Velké Británii chránit zákonem; a zároveň si nechal "otevřená zadní vrátka", neboť z vědeckého hlediska je popis na základě pouhé fotografie ploutve předčasný. (Mareš, 1997)
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pověsti o životě Ness a jiných vodních živočichů v tomto highlandském jezeře jsou známé již několik staletí. Vůbec nejstarší dochovaná zmínka pochází ze 6. století z díla o sv. Kolumbovi. Ten měl v roce 565zachránit jednoho z Piktů, který byl napaden příšerou - a to kdesi u řeky Ness, tedy nikoli u jezera.
Velkou vlnu zájmu o Lochnesku rozpoutal v roce 1871 článek D. Mackenzieho a od 80. let 19. století po 30. léta 20. století byly hlášeny stovky pozorování jezerního živočicha. Patrně nejtěsnější kontakt s živočichem byl ohlášen v roce 1933, když manželé projíždějící autem po pobřeží jezera museli zastavit, protože přes cestu se plazilo tmavé, tlusté tělo a nakonec zmizelo ve vodě. I v dalších letech 20. století byla Lochneska několikrát nafilmována a fotografována, ale žádný získaný dokument není natolik přesvědčivý, aby ho bylo možno uznat za bezesporný důkaz existence živočicha.
Od 60. let 20 století byla podniknuta řada pokusů o zachycení stopy živočicha různými fyzikálními přístroji. Pomocí sonaru bylo důkladně prohledáváno celé pobřeží jezerního dna. Na břehy jezera byly umístěnyfilmové kamery s nočním viděním, které byly automaticky spouštěny pohybem v zorném poli objektivu. Japonská expedice prohledávala vody jezera za pomoci miniponorky. Patrně největší akcí byl prakticky dvouletý monitoring jezera týmem televize BBC, pořádaný v letech 2002 - 3. Žádný z těchto přístrojů však nepřinesl jasný důkaz existence Lochnesky.
Pokusy o vysvětlení[editovat | editovat zdroj]
- Patrně nejčastěji uváděná teorie, která předpokládá, že živočich skutečně existuje, tvrdí, že jde o přežívající druh nějakého druhohorního plaza, patrně plesiosaura. Výskyt těchto druhohorních plazů byl prý potvrzen i ve sladkovodním prostředí a bylo by teoreticky možné, že v izolovaném skotském jezeře by mohli přežívat dodnes. Jezero je poměrně velké a hluboké (délka 38 km, šířka 3 km, hloubka až 230 m), je spojeno i s dalšími menšími jezery a nelze proto se stoprocentní jistotou vyloučit, že by i tak velký živočich mohl dlouhodobě unikat pokusům o ulovení. Vzhledem ke zmíněnému masovému nasazení špičkové techniky s negativním výsledkem je to však velmi nepravděpodobné.
- Řada dalších vysvětlení vychází spíše z chyb pozorovatelů a uvádí jako možný zdroj pozorovaných jevů například hejna ryb nebo koberce vodních řas na hladině. Mohlo by se prý také jednat o tuleně, kteří se nějakým způsobem dostali do jezerních vod. Jiné vysvětlení říká, že by mohlo jít o potopený strom, který se díky rozkladným procesům náhle vynoří na hladinu.
- S další teorií přišel italský geolog Luigi Piccardi, který tvrdí, že za podivnými úkazy připisovanými nestvůře je seizmická činnost. Jezero totiž leží na dodnes velmi činném geologickém zlomu Great Glen. Tato teorie by však vysvětlovala jen případy náhlého vzedmutí hladiny a podivné zvuky. Na stranu zastánců příšery se v tomto případě postavil i britský geolog Roger Musson, který poukazuje na rozdílné časové údaje seizmické činnosti zlomu a hlášenými pozorováními.
Rozšíření
S tímto zvířetem se můžete setkat na horských loukách, močálech, ale také se může vyhřívat na nějakém kamení na břehu rybníka, nebo i na železničním náspu či ve Vaší zahradě. Obecně má radši vyšší nadmořské výšky, ale na druhou stranu se ráda vyhřívá na slunných místech. Proto borůvkáři, houbaři, turisti... pozor kam šlapete nebo kam si sedáte. Jako úkryt zmiji velmi dobře poslouží skalní výklenky, kořeny stromů, nebo třeba nory savců. Kromě České republiky zmije obývá téměř celou Evropu a velkou část Asie.
vzhled
Opravdu nezaměnitelná je klikatice, která zdobí zmijí hřbet. Základní zbarvení těla je hnědé, šedozelené, žlutavé, není vyjímkou ani černá zmije. Jejich zbarvení se značně liší podle prostředí, ve kterém žijí. Délka těla těchto hadů může dosahovat až 85 cm.
Způsob života a potrava
Zmije je, ostatně jako většina hadů, velmi plachá. Proto se nemusíte bát nějakého útoku - pokud na ni ovšem nešlápnete nebo dokonce nesednete. V této situaci nezaručuji, že nepoužije svou zbraň, kterou je jed. Zmijí kousnutí sice nebývá smrtelné, ale není v žádném případě dobré ho podceňovat a je proto dobré raději urychleně vyhledat lékaře. Spíše než na Vás ale zmije raději zaútočí na nějakého toho obojživelníka, hlodavce, ještěrku či ptáka.
včely
pes od sandry
Pes domácí je největší domestikovaná šelma a nejstarší domestikované zvíře vůbec, provázející člověka minimálně 14 tisíc let. Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného. Celosvětová populace psů je odhadována na 500 miliónů, přičemž toulavých a opuštěných psů je minimálně 370 miliónunezisková organizace 600million odhaduje počet jen toulavých psů na světě právě na 600 miliónů zvířat.
Úloha psa v lidské společnosti byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu nebo při přehánění stád, zaujímá funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen po použití
Tohle jsem našla na wikipedia
Sandra:)
pes od sandry
Pes domácí je největší domestikovaná šelma a nejstarší domestikované zvíře vůbec, provázející člověka minimálně 14 tisíc let. Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného. Celosvětová populace psů je odhadována na 500 miliónů, přičemž toulavých a opuštěných psů je minimálně 370 miliónunezisková organizace 600million odhaduje počet jen toulavých psů na světě právě na 600 miliónů zvířat.
Úloha psa v lidské společnosti byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu nebo při přehánění stád, zaujímá funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen po použití
Tohle jsem našla na wikipedia
Sandra:)
zvíře-Hlemížď zahradní Simča a Eli
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití, při své velikosti 40 – 50 mm je tak největší ulitnatý plž v Česku.[2] Má žlutohnědou schránku s tmavými pásky. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává v půdě.[2] Pohybuje se rychlostí 5 m/h.[3]
Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček.[4] Dožívá se pěti až sedmi let.[3]
kun elen
papoušek Michal
Žako byl jako domácí společník chován již před 4 000 lety. Na některých egyptských hieroglyfech jsou zřetelně zobrazení krotcí papoušci. Také staří Řekové si ochočených papoušků velmi považovali a tento zvyk později přejali zámožní Římané. Ti papoušky drželi v umně zdobených klecích a cenili si jejich schopnosti mluvit. Žaka vlastnil i anglický král Jindřich VIII.
V současné době jsou ručně dokrmení žakové velmi vyhledávaní, neboť jsou to skvělí a přítulní domácí mazlíčci. Jelikož však mají nevyzpytatelnou povahu, nemusejí být vhodní k malým dětemúterý 17. března 2015
okapi od marušky
- Délka těla: 2 - 2,5 m
- Výška: 1,5 - 2 m (v kohoutku)
- Váha: 200 - 250 kg
Hlava
Hlava je dlouhá s růžky, které rostou od jednoho roku do pěti let věku. Mají je pouze samci a jsou dlouhé od 10 cm do 15 cm. Flexibilní jazyk, dlouhý až 30 cm, používají pro oškubávání listů a pupenů ze stromů. Jeho základní barva je hnědá, u samic a mláďat rudohnědá, u samců spíše černohnědá. Také si jím čistí oči a uši. Je to jediný savec, který si může lízat vlastní uši. Mají totiž velké uši, které jim pomohou odhalit jejich predátora, levharta.
Nohy
Nohy má hnědo-bíle pruhované, podobně jako zebra. Každá okapi má unikátní vzor pruhů. Někteří jedinci mají na kolenou bílé tečky. Tyto pruhy slouží jako maskování, ale také jako orientační bod pro mláďata, aby se v lese neztratila.
Rozdíly
Samice nemají růžky a mohou mít načervenalou srst.- Tyto informace jsem našla na wikipedii ,ale první dvě věty vím sama.